Run for More: Manonin návrat k radosti

Toto je Kapitola 2 ze série Běž pro víc — příběhy o smyslu, vášni a odhodlání, které ženou sportovce dál než jen za časem na stopkách.

Pro Manon bylo běhání vždy víc než jen sport. Vyrůstala v Pontarlier v oblasti Haut-Doubs ve Francii a běh byl její jasností, jejím soustředěním, jejím způsobem, jak nacházet klid v chaosu. Dávno před stupni vítězů nebo závodními plány byl běh její silou — rytmem, který ji nesl životem.

Vysněný závod

Manon cítila hluboké spojení s dlouhými tratěmi od samého začátku. Berlínský maraton měla vždy v hlavě — a v roce 2024 cítila, že je připravená za ním jít. Trénink probíhal perfektně. Měsíc ve vysoké nadmořské výšce ji nechal cítit se v lepší formě než kdy předtím. Zapsala si svůj cíl: 2:38. Každý trénink, každý krok, každá regenerace směřovaly k tomu číslu.

Když se všechno zastaví

Ale závody umí přepsat tvůj scénář. Na 36. kilometru v Berlíně její tělo vypnulo. Zpomalila. Začala chodit. Snažila se dýchat přes mlhu. Nepamatuje si, jak proběhla cílem — jen tiché zklamání, které následovalo.

Zeď, do které narazila, nebyla jen fyzická. Byla i v hlavě. Poprvé od běhu odstoupila. Hledala smysl v pauze.

Znovuobjevování běhu

Mimo tréninkový plán našla Manon rovnováhu v jiných rytmech — čas se svým psem v parku, tiché chvíle doma, kreativní práci na notebooku. Pomalu se jí běh začal vracet. Ne jako povinnost, ale jako pozvání.

S novým týmem, novou myslí a bez tlaku na dokonalý závod začala znovu. Tentokrát nešlo jen o čas — ale o radost z pohybu, uspokojení z pokroku a hrdost z toho, že se postavila na start.

Co přijde dál

Její další maraton bude už čtvrtý. Vysněný závod zatím nezažila, ale je připravena zkusit to znovu — silnější způsoby, které nejsou vidět na stopkách.

„Nemůžu se dočkat, co přijde,“ říká. A je vidět, že to myslí vážně.

Běž pro víc je o smyslu mimo stupně vítězů a Manonina cesta dokazuje, že někdy je největší výhrou najít cestu zpět.

Podívej se na Manonin příběh — Run For More